Zážitek, který by se dal označit jako historie, přesto jako by to bylo včera. Cesta do USA, dovolená našeho chapteru OCOS 36, Brdy Highland Riders, ve Spojených státech amerických, v Kalifornii. U příležitosti 70tého výročí založení klubu Old Coots On Scoots se konal sraz poblíž Santa Rosy, a my jsme nesměli, ale hlavně nechtěli, chybět. A tak směr naší klubové dovolené pro rok 2017 byl jasný, a v hojném počtu 15ti členů jsme po dlouhých a organizačně náročných přípravách odletěli do Spojených států Amerických. Ale pěkně od začátku….
Před odletem jsme nechali vyrobit pamětní pin (rozuměj odznak), k uctění významnosti tohoto tripu, propisky s klubovými iniciály, trička, support nášivky a v neposlední řadě jsme nakoupili 14 litrů jindřichohradeckého rumu, jako pozornost pro přední představitele z ostatních světových chapterů…Mimochodem, ze 14 litrů rumu jsme díky slabému americkému pivu 12,5 litru vysrkali po večerech sami…
Odlétali jsme 16.05.2017 z Prahy do cílové destinace San Francisko (dále jen Frisko), s mezipřistáním v Paříži, kde jsme s respektem přestupovali na obří Airbus A-380, let Paříž – San Francisko, který trval 11 hodin. Po celkových 17ti hodinách strávených na cestě od Prahy po Frisko, jsme úspěšně přistáli v San Francisku. Kontrola na letišti, pohovor s policíí proč a kam cestujeme, Nojbyho zadržený foťák statným černošským policistou za focení zakázané celní zóny…Hraběte umělá ruka na několika kontrolách, protože nemohl dát otisky, a on jim zkušeně a přesvědčivě anglicky říkal „ty vole, to je umělá ruka, chápeš, plastic people, to nejde, já jsem plastic people“…A tak mu ji zase vzali, pořád zkoumali, zda-li v ní něco nepřeváží, třeba jako bombu, a tak tam stál chudák bez ní celej bezradnej a nevěděl, jak bude jezdit na moto po Americe, protože do kufru si náhradní nevzal…Vlastně neměl ani kufr, náhradní tričko se mu totiž vešlo ke Killimu…Ale v poho, nakonec mu ji vrátili, protože pochopili, že je neškodnej…Zjevně jej neodhadli správně 😉
Ubytování v hostelu European Guest House Hostel ve Frisku, první procházka po okolí, nákup pivka na večer .Všichni spokojeni, teda snad až na Čendu a Nojbyho, kterým nepřistály kufry, nestihli jim je přeložit do letadla…Ale i to nakonec dobře dopadlo, ráno už hrdě chodili v klubové vestě jako ostatní. Už nás čekaly jen samé zážitky, setkání s lidmi a vyrovnání se s 9ti hodinovým časovým posunem.
Během pobytu ve Frisku jsme navštívili spoustu zajímavých míst a svezli se tam snad vším, čím se v tom městě a okolí dát jezdit – autobus, tramvaj, vlak, metro, motorka a auto, klasická tramvaj CableCar, ale v neposlední řadě jsme toho až atypicky dost nachodili i pěšky…
První probdělá noc ve znamení zatoulaného Kocoura, který nenašel – ne, nebylo to kvůli alkoholu – cestou ze záchodu ani jeden pokoj členů, a tak přespal u jemu sympatického černocha (do dnešního dne Kocour sympatii odmítá). Ráno přišel za našimi českými hlasy v pokoji jakoby nic, ačkoli jsme jej v noci hledali v hotelu, ve sklepě i na střeše, a nakonec i mimo hotel v nočním San Franciscu (nedoporučujeme, noční Frisko přívětivé není). A hned po ránu plánovaná návštěva vězeňského ostrova Alcatraz, a s ní související Pier 39, molo, které je jakousi obchodně – turistickou třídou, přilehlý FisherWarf, rybářské restaurace jedna vedle druhé…Sousedící molo Pier 45 a zde zakotvenou historickou ponorku USS Pampanito a armádní nákladní loď Jeremiah O´Brian…Při pěší cestě zpět jsme se rozhlídli po Frisku z vyhlídkové věže Coit Tower a kousek od hotelu jsme navštívili půjčovnu motorek, zjistit, zda platí naše rezervace…Po počátečních neshodách ohledně rezervace motorek a Skippyho vytrvalosti nakonec vše ok, takže super…Vyzvedli jsme si zamluvených 7 Harlejů a 1 Indiana, a v autopůjčovně 7mi místnou Toyotu…Náš řidič Toyoty, Adam, prskal nad tím, že se těšil na americkou káru, do té doby, než ochutnal objem motoru, který se v autě skrýval…Krize zažehnána…No, až do chvíle, kdy navigace jasně řekla „go left“, ale jaksi už nikdo neviděl zákaz odbočení vlevo…Ihned policajt na motorce, dopravní kontrola, Killiho snaha vystoupit s auta a vysvětlit mu to aniž by od policajta dostal jakýkoli pokyn…A kdo ví, a kdo zná, americký policajt nerad, když někdo vystupuje bez jeho vědomí…Po chvíli diskusí a nejasností pochopil, že jsme jaksi z lehce jiného světa a pustil naše auto dál bez pokuty…Se slovy, že navigace nefungují dobře, hlídejte si značky…
Následující den jsme vyrazili na celodenní výlet vlakem a poté autobusem přes město Oakland do oblasti Alameda, kde kotví v zaslouženém důchodu válečná letadlová loď USS Hornet. Prohlídka paluby, kde kromě nepřeberného množství zajímavých informací a věcí nelze zapomenout na zdejší asijsky vypadající dívku, zaměstnankyni muzea, která, kdyby se někomu z nás vešla do kapsy, emigrovala do Čech, s kýmkoli z nás. Jo, prostě jsme všichni fešáci…Prohlídku vnitřních prostor jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít, a tím, že zde provádí také veteráni, kteří na lodi sloužili na různých pozicích, byly všechny zajímavosti získané doslova z první ruky s nádechem skutečnosti… Byla čest se s nimi zdravit, pobavit a samozřejmě vyfotit. Jejich vstřícnost a nadšení, které bylo snad znásobené i naší klubovou „uniformitou“, vygradovalo zjištěním jednoho z veteránů, že jsme Češi, z té země, kam jezdí do Plzně na výročí konce války. Nabídce na prohlídku prostor, kam veřejnost již nechodí, se nedala odmítnout…Člověk hned zjistí, jak monumentální plavidlo je letadlová loď, jejíž prostory za jeden den prostě nejde stihnout prohlédnout… Úcta těm, kteří loď postavili, respekt těm, kteří na lodi sloužili od druhé světové války až do poměrně nedávné doby, a v neposlední řadě poděkování těm, kteří ji drží do dnešního dne nad vodou…
Další den ráno jsme vyjeli směr Santa Rosa, místo konání zmíněného srazu k významnému 70tému výročů klubu O.C.O.S. Jízda po Frisku má své kouzlo, přeci jen to není městečko, ale v klidu…Co však doporučujeme, jsou jízdy v příkrých kopcích San Franciska, přes křižovatky ve tvaru kříže a se značkou STOP ve všech směrech, a předností ve stylu kdo dřív přijede, ten dřív odjede…Po tomto je totiž nejen spojka vypůčených Harlejů a Indiana šťastná za výjezdovou silnici směr Golden Gate Bridge…Ano, ten fotogenický, chronicky známý most je najednou před námi a my jeden vedle druhého vjíždíme na jeho červené tělo a žasneme nad jeho impozantností…Po přejezdu se stáčíme doleva, a po vyhlídkové trase se dostáváme nad úroveň Golden Gate Bridge, a kocháme se výhledem na sanfranciskou zátoku, s Alcatrazem a Friskem v dáli…Poté sjíždíme na US101, dálnici, která snad nemá konce, a směřujeme na Santa Rosu. I na místy čtyřproudé dálnici ochutnáváme chuť kolony v kombinaci s kalifornským sluncem a rozpálenými motory pod sebou. Kalíšku, díky za rozvoz vody mezi členy, skvělý nápad…
Po ubytování v motelu v Santa Rose potkáváme členy z jiné pobočky, ochutnáváme jejich místní whiskey, bohužel na veřejnosti, což neuniklo zrakům místní policie či jejich udavačů, a další pohovor s policií je na světe…Poté společně s bratry z USA vyrážíme do Wagon Wheelu, hospody, kde několik našich členů již před lety zanechalo stopu v podobě na zdi přidělané cedule se jménem naší pobočky. Spousta piva, spousta smíchu, návrat na motel a společně s Američany pokračujeme ve zdolávání přes kořeny vezeného rumu…Ráno už se na nás tolik neusmívají, a do hospody se jim s námi večer už taky nechce…chytají se za hlavu, a žvatlají něco o českém rumu…Nasedáme na motorky, cpeme se do auta, a hurá na sraz…
Na parkovišti u Burger Kingu se setkáváme se členy ostatních poboček…Nezapomenutelný moment -všude bratři z OCOS…Zdravení, vítání, focení, poplácávání na zádech, registrace účastníků srazu, instrukce před vyjížďkou a zahájení jízdy…Pro naše členy to nakonec dopadlo tak, že naše zapůjčené motorky vyjely s kolonou, ale Ti v autě zůstávají viset na semaforech a ztrácí kontakt s tou obrovskou skupinou…A protože nikdo z nás tak nějak pořádně neposlouchal, směr zůstal neznámý…Ale ne ku škodě…Jumba v blízkém okolí (je potřeba chápat, že Amerika má lehce jiné vzdálenosti, takže v tomto případě něco jako Praha – Brno) je ruská pevnost Fort Ross a že by kolona mohla jet tam. Zmíněná Fort Ross funguje jako muzeum ruského osídlení na americké půdě, překrásně umístěna na kraji lesa a zároveň s výhledem na oceán…Něco málo dobrého k obědu a vracíme se zpět k Santa Rose na večerní sešlost s účastníky jízdy…Nečekanou zastávkou se stalo město Petaluma, kde jsme při průjezdu začali potkávat až moc vymazlených starých amerik, aut, která jsou jak naše autobusy, a když se tu a tam v městě objevil i Hot Rod, bylo nám jasný, že to není náhoda…A tak jsme se ocitli v centru dění srazu Amerik a Hot Rodů, které v nekonečné koloně křižovaly město po určené trase a my nevěděli, kam se dívat dřív…Po nekonečné přehlídce korábů silnic a šmrncovních holek ve stylu 50tých let v Petalumě jsme dorazili na večerní party klubu, na té jsme dostali výborné pohoštění, vypili nějakou tu limonádu – to jako fakt, protože tam alkohol ani nenabízeli, a jeli jsme zpět do Wagon Wheelu, přebít sladkou chuť limči…
Další ráno byl zahájen druhý den srazu, spojený opět s jízdou, a s finálním posezením v parku, s dobrým jídlem a pitím, posezením ve stínu, odpočinkem v kalifornské trávě, a pozdně odpoledním návratu do Santa Rosy, po Route California 1…Klikatá silnice, nahoru a dolů, z jedné strany pobřeží Pacifiku a ze strany druhé lesy a pastviny, svěží vítr…Prostě, svoboda na silnici…
Po návratu do Santa Rosy nás čekala poslední návštěva Wagon Wheelu, hospody, kde díky nám došla zásoba piva. Ráno odjezd směr zpět, San Francisco, vrátit motorky a auto. Přejezd přes Golden Gate Bridge tentokrát v mlze a lehkém dešti, toliko typickém pro tenhle záliv, a i přesto opět nezapomenutelné…Po vrácení strojů jsme vyšli naposledy do ulic San Francisca, nakoukli jsme do „srdce“ zdejší tramvaje Cable Car, která kromě vidění provozu v Frisku ukazuje i historii této jedinečné atrakce…Navštívili jsme i zdejší čínskou čtvrť, prý největší na světě v zemích západního světa. Bohatě prostřené stoly, společná klubová večeře, dobrota, pohoda a paráda…Čekala nás poslední noc a cesta domů, dne 23.05.2017…
Vše nakonec dopadlo skvěle…I přes malé problémy se tato velká cesta uskutečnila, a byla nezapomenutelná…Hlavně díky tomu, že jsme tam byli my všichni, my, Starý Fotři…
Jo a pár fotek z toho krásnýho výletu najdete tady
„US“ partička před hostelem v San Francisku.
