Konec léta a podzim roku 2008 
V srpnu jsme podnikli mimo jiné i čtyřdenní flám po MC klubech a zakončili jsme jej na srazu v Žerotíně . Tento flám se vydařil, i když Killi musel stále odjíždět do kolbenky, tak s námi ostatními vždy večer statečně držel krok ( samozřejmě v konzumaci nealko nápojů). V Neratovicích dokonce došlo i na to, že někteří jedinci byli odhodláni v ranních hodinách pozřít i silně jedovaté mléko.Nakonec však v sobě tu sílu nenašli – naštěstí.

V říjnu jsme v domácím clubhousu pořádaly prasečí hody. Přípravy na akci začaly jako vždy již několik dní předem, i přes malé problémy se nakonec podařilo vše zdárně zvládnout. Vše mohlo tedy začít. V pátek tesně před akcí silní jedinci již zůstali v clubhousu a ladili poslední detaily. Samozřejmě se to neobešlo bez konzumace, a taky to bylo druhý den ráno znát. V brzkých ranních hodinách se začal vařit ovárek a vše vypadalo, že se akce povede. Taky že se povedla, a to řádně.Dorazilo dost místních a kamarádů z dalších klubů. I přes hojnou návštěvnost se kuchtíkům a výčepním statečně dařilo všechny nakrmit a napojit, i když to často vypadalo, že všichni tejden nejedli a my budem muset zajet vybít nějaký prasečák. Organizátoři soutěží rovněž vše docela zvládali, takže mohl být Killi spokojen. To byl až do té doby, než zaslechl (již pověstné) „piš to na Pácu “ to se orosil . Horší to však měl Páka, který slyšel na Páku. Chvíli nevěřícně chodil a nechápal, proč všichni pijou na něj. Večer zjistil, že se přeslechl a samou radostí kalil až do rána bez spánku, což však odnesl Killi, který kalil s ním. Páca s Verčou pokračovali statečně v likvidování alkoholických zásob a už to vypadalo, že budem na suchu. Nakonec se jim to nepodařilo, ale klobouk dolu, holky se držely statečně. Horší to bylo s Killim, když viděl svůj účet a s Noibym, který si myslel, že když Verču uložil, tak že má vyhráno.Verče se však z té cely podařilo uniknout a to pak Noibymu spadla čelist a dalo mu dost práce ji opět odchytit a umístit do cely se slovy „dostalo si to natvrdo,tak do rána nevylezeš“
Akce se tedy vydařila a všichni jsme ji ve zdraví přežili

Do konce roku jsme se pouze scházeli v clubhousu a rozjeli další akci a tou je úprava prostor v objektu „B “ ( část kravína), kde se budou za nepřízně počasí konat akce . Usilovně makáme, abychom vše stihli do čarodějnic a hlavně do 23.5.2009 , kdy se bude konat náš srázek a kam je každý srdečně zván a doufám , že Vás opět dokážeme pobavit a hlavně se o Vás postarat jak o vlastní !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dobříšské slavnosti 2008 
Stejně jako v loňském roce, tak i letos jsme se rozhodli o májových slavnostech na Dobříši se srazit v areálu AMK Ouběnice. V pátek před akcí jsme začali s přípravou areálu, což bylo dosti hektické( největší fuška bylo postavit vojenský stan pro STO lidí, kvůli maličkým nedostatkům jsme to vzdali) ale nakonec jsme vše zmákli ještě do půlnoci.Vždyť každý ví, že jsme kluci šikovný.Na místě zůstalo osvědčené trio – Killi, Hrabě a má maličkost.Né že by jsme se báli o zásoby, ale hlavně se musela hlídat Hraběho kolna jelikož je to veterán nevyčíslitelné hodnoty.Noc proběhla jako vždy ve vší počestnosti .Po probuzení za ranního kuropění jsme předali službu Uzlovi a vyrazili k domovu pro své krásné stroje. V 11.00 hod. byl sraz na Shellce , kam kupodivu dorazili všichni včas a v hojném počtu z čeho jsme byli mile překvapeni.Následovala spanilá jízda přes Dobříš( kterou sice organizoval náš „ OBLÍBENEC“, ale od něj jsme jeli odděleně) po nutné zastávce na náměstí jsme pokračovali vyjížďkou Brdskými lesy a přilehlými obcemi směr Ouběnice. Jízda proběhla bez větších problémů a bez újmy na zdraví. Slibuji na holý pupek, že do další akce doladíme menší organizační nedostatky. Po zdárném dojetí všech pacientů do Ouběnic začala ihned oblíbená konzumace našich zásob. Následně začala volná zábava, sice někteří jedinci pokračovali ale zase následně další dorazili a hlavně dorazili naše drahé polovičky. Bez nich bychom totiž celý den a celou noc probuleli , ale hlavně by nebyla taková tržba.Ten kdo odjel přišel o obrovský zážitek.Náš vynálezce BOBEŠ totiž vyrobil jedinečné chůdy na kolech a když je vynálezce slavnostně představil světu, tak se našli odvážlivci, kteří je ihned začali zkoušet. Poté co jsem Míru vyhecoval ke zdolání místního veletoku na chůdách se tato disciplína ihned ujala. Za bouřlivého povzbuzování se však Mírovi toto nepodařilo, a následně se ihned jako další chopil jedinečného vynálezu HOUMR ( to stejně všichni čekali, jinak to ani být nemůže). Tomu se však první pokus také nezdařil, ale došel zatím nejdál. Potom přišel na řadu sám vynálezce BOBEŠ, aby vše ukázal jak se to správně dělat.Po několika nezdařených pokusech se mu veletok podařilo zdolat. I kdyby se mu to však nepodařilo, tak byl vítěz, jako jediný předvedl nenapodobitelný říznutí svým tělem do rozbouřeného veletoku a to hubou napřed a ještě se u toho nepustit svého vynálezu. To sklidilo obrovský aplaus a uznání od všech.Následně se ještě pár jedinců provedlo několik nezdařených pokusů, ale prostě na Bobeše nikdo neměl.Pak už probíhala jen bujará oslava Bobešova vítězství a to hlavně ze strany Bobešky, která každého zvala na kořalku a samozřejmě vše se psalo na Bobeše a to po chvíli začala praktikovat většina.Chudák Bobeš si v pondělí šel hned zažádat o úvěr, aby srovnal svůj účet. Volná zábava pokračovala až do ranních hodin a následující den se všichni odebrali ke svým domovům a drahým polovičkám každý trefil k tomu svému domovu a kupodivu i ke své polovičce.Všichni doufáme, že ten kdo zůstal nelitoval a dorazí i na další naše akce, které se již budou konat v našich domácích prostorách. Ještě závěrem patří naše díky klukům z AMK Ouběnice za poskytnutý azyl.

Motopárty Starých fotrů
Akce byla naplánovaná sice na 12tého, ale dá se říct, že začala zhruba o 3 týdny dřív. Za prvé bylo potřeba pochopitelně vše promyslet a kde jinde bylo dost klidu než v clubhausu u žejdlíku a pár pohárků. S tím byla spojená i příprava ledvin a jater na větší zátěž (teda u některých jedinců, ostatní jsou zvyklí). Po nutných přípravách a jsme se pustili do úprav terénu a zajišťování ostatních potřebných náležitostí jako stany, lavice a občerstvení všeho druhu. Neméně důležité, avšak o to zajímavější bylo vymýšlení a příprava soutěží. Vše vyvrcholilo v pátek 11tého kdy většina dorazila na místo činu a řádně se upravovala na následující těžký den (někteří ani neodešli). Sobotní akce začala a probíhala v duchu dobré nálady zábavou, soutěžemi, popíjením a pojídáním všeho, od krkovic a kuřecího přes bramboráky k topinkám a klobáskám. Dá se říct, že nám i počasí přálo, žádná zásadní průtrž mračen nepřišla a těch pár kapek co spadlo nám nemohlo ublížit. Ve 14 hodin jsme vyrazili na spanilou jízdu kterou všichni přečkali bez úhony a kolem 15 hodiny jsme se vrátili pokračovat započaté zábavě. Vše zdárně pokračovalo do pozdních nočních, tedy spíše brzkých ranních hodin kdy jsme se přesunuli do vnitřních prostor klubovny a pokračovali v konzumaci. Neděle byla balícím a úklidovým dnem kdy jsme vše do cca 14 hodin vše uklidili a odebrali se k domovům dostřízlivět a trochu se zotavit. Závěrem bych rád poděkoval všem zúčastněným za návštěvu a vytvoření dobré nálady, za účast v soutěžích a rád bych všechny pozval na další akce pořádané naším klubem. O všech akcích se vždy dozvíte z letáků nebo našich stránek.

P o d z i m s e z o n y 2007 – neradujte se žijeme !!!!!!!!!!!!!! 
I když si někteří myslí, že již nefungujem, tak takovou radost jim neuděláme !!!!!!!!!!!!! Po Motoorání II . jsme navštívili sraz Jawáč a to v hojném počtu. Dokonce jsme se nevešli ani do pronajaté chatky a stěží jsme se vměstnali do jejího okolí. Silní jedinci dorazili již v pátek a ihned začala okupace stánků, pod záminkou poslechu kapel. Ty jsme sice moc nevnímali, ale hráli pěkně ( říkali ostatní ) . Páteční večer proběhl jako vždy ve vší počestnosti a ve střídmé konzumaci alkoholu. Druhý den po probuzení to kolem chatky vypadalo jako ležení na bitevním poli. Celou sobotu jsme různě bloudili po celém areálu za neustálého usrkávání piva z kelímku pozorovali různé soutěže. Jelikož jsme slušný kluci a neholdujem alkoholu, tak jsme do večera stěží vypili sotva pár piv ( doufám, že nikdo o tomto nepochybuje). V odpoledních hodinách dorazila dlouho očekávaná Páca, která chvilku poté zavelela „ vzhůru do bezvědomí „ , ale protože byla většina jako v posledním tažení, tak se tento povel moc neuchytil.Nakonec ale pár jedinců neodolalo. V neděli po brzkém ranním probuzení jsme se začali dávat dohromady a snažili se trochu zkulturnit, snaha byla marná nepodařilo se . Někteří jedinci se opět vymlouvali , že se v noci nevyspali kvůli velké hlučnosti Killiho stanu, ale to je již ohraná písnička trapná lež. Po klesnutí hladiny alkoholu pod dvě promile jsme se vydali na cestu k domovu. Všichni dojeli vcelku a bez ztráty bodíků, jenom Dana jela s Hraběnkou autem a měli víc zastávek než pražská MHD , ale nakonec dorazili ještě za světla do cíle.

Akce se tedy vydařila a všichni jsme ji ve zdraví přežili

Další akcí je náš pronájem části kravína ve Staré Huti za účelem vybudování klubovny. Tato akce je tvrdou zkouškou pro nás všechny a tak se ukázalo, kdo to myslí vážně a kdo se jenom vezl. Naštěstí těch, kteří jsou ochotni obětovat i svůj volný čas a ne jenom peníze je víc . Statečně BUDUJEM a BUDUJEM , a už se to začíná rýsovat k nějakému přijatelnému stavu . Plně věříme, že do jara 2008 určitě zahájíme provoz klubovny a to bude rozhodně velký a bude nám dlouho, dlouho špatně !

Ve Svatém Poli proběhlo ukončení motorkářské sezony , kde jsme samozřejmě nemohli chybět. Letos jsme dokonce vyslali i svého zástupce do soutěže „ přezouvání pneumatiky „ . Kaďák se snažil jako blázen , ale bohužel nevyhrál. Je holt zvyklej na montpáky z kamionu !!! Jinak vše probíhalo v běžných kolejích . Hrabě po příjezdu prohlásil „ dneska piju jenom panáky a žádný pivo ! „ Samozřejmě po pěti minutách vyrazil pro pivo a nezůstal jenom u jednoho a panáků bylo taky hafo.Opět nezklamal a s Pácou dodrželi svůj rituál „ dvě promile a hurá na stůl“ . Drahé polovičky jako vždy okupovaly bar a snažili se vypít vše co teklo. Málem se jim to povedlo. V průběhu zábavy probíhala na sále sbírka pro motorkáře na vozíčku za účelem zakoupení čtyřkolek pro tyto. Starý PERY vyhrál v soutěži přezouvání kola minibaika a tohoto dal ihned do dražby s tím, že se výtěžek dá na vozíčkáře. Na výzvu Houmra k zahájení dražby jsme hned zareagovali, i když jsme věděli, že o minibaika má zájem náš nejlepší kámoš . Na částku, kterou jsme nabídli však nereagoval ( posera ) akorát se mu nějak narovnaly jeho „ kudrdliny „ . Škoda , že se nepodařilo vybrat víc. Minibaika jsme si odnesli domů ( tedy odtlačil ho Víťa, jelikož mi byli ve stavu neschopnosti i pro tlačení čehokoli ) . Tento bude použit na výzdobu klubovny , takže základní věci do klubovny už máme a to motorku na výzdobu a pípu od tajného sponzora na přežití !!!!!!!!

2007

Motoorání II.- Ouběnice

Dne 4.8.2007 jsme se v hojném počtu zúčastnili Motoorání II v Ouběnicích. Já , Hrabě a Killi jsme již drželi fleky od pátku.Zdárně jsme postavili stan, ale jelikož nás celý večer Hrabě přemlouval, že se v kolně sám bojí, tak jsme spali raději s ním, aby se tolik nebál. Noc proběhla v pořádku, akorát ta kolna vydává v noci hrozný zvuky-moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme s Hrabětem okamžitě po probuzení úprkem opouštěli kolnu, jelikož jsme v té plynové komoře nemohli déle vydržet, zato Killi ten si lebedil.Ještě štěstí, že nikdo v blízkosti nekouřil!

Před polednem se začali sjíždět ostatní účastníci a drahé polovičky. Kolem 13.30 hod. Houmr zavelel k odjezdu na spanilku a vyrazilo se. Odjížděli jsme trochu s obavami, že až se vrátíme, tak nám J. Šiplák s J. Smolenem oznámí, že jsme je k těm prasatům pouštět neměli, že nám to říkali a že budou rožně prázdný.Tyto obavy se však nenaplnily , prasátka se pekla i po našem návratu ze spanilky. Jarda s Pepíkem byli v sedmém nebi, porcovali prasátka a rozdávali úsměvy na všechny strany( hlavně na mladý holky). To když jsme přišli pro svou porci mi, tak jsme jen slyšeli ať nezacláníme a nezdržujem.V celém areálu probíhaly různé soutěže, ale těch jsme se kvůli velký žízni zapomněli zúčastnit(nebyla soutěž v jídle, takže pro nás nic životně důležitého) Naše grupa byla stejně uvelebená pod tribunou a musela vyprazdňovat Čírkovi zásoby z jeho výčepu.Ten byl hned vedle našeho ležení a nutno dodat, že našim drahým polovičkám se to statečně dařilo. Chudák Čírek musel několikrát navážet nové pivo.Vše probíhalo v pohodě dokonce se ani nenaplnily obavy Petráška, že až vezme Helenu mezi nás, tak ji už nikdy neuvidí, Radek si samozřejmě neodpustil narážky na stanové kolíky, ale když ho všichni ubezpečili, že mě drží v dostatečném odstupu , tak byl spokojen. Samou radostí se z toho pěkně střihnul a to i přes to, že Jumba držel stráž.( nepil a jenom si zapisoval poznámky kdo co vyvádí a pokoutně se na každého usmíval ) Při naši účasti na odpalování rachejtliček jsme s Killim a Hrabětem taky k úrazu nepřišli, takže vše nasvědčovalo tomu, že tento sraz všichni ve zdraví přečkáme. Což se podařilo. Dokonce i po tom, co nás s Killim opět nechali napospas drahé polovičky. Možná to bylo i tím, že po jejich odjezdu hraběnka koukla na Hraběte a zmizeli v útrobách kolny, takže nás neměl kdo svádět k holdování alkoholu. Noc byla sice chladná, ale tu jsme taky zdárně přečkali,i když kolem nás všichni strašně chrápali . Po probuzení a sbalení jsme si dali polívčičku, zkontrolovali zda nejsou nějaké ztráty a vyrazili k domovu, kam jsme rovněž všichni zdárně trefili, alespoň co vím.

Na závěr velký dík všem co tuhle akci organizovali a hlavně PŘEŽILI JSME!!!!!!!!!!!!!!

Velmi zdařilá oslava Houmrových osmnáctin

Jedlo se, pilo se, kravilo se. Někteří víc, někteří míň na každého se dostalo.Ani menší karambol nenarušil tu dobrou náladu

Dobříšské slavnosti – OUBĚNICE

V sobotu 19.5.2007 jsme se jako obvykle sešli na pumpě v Dobříši a po nutném dotankování a nutné kontrole účastníků před vyjížďkou ( nikdo nepřekročil hranici dvou promile), jsme se vydali v počtu cca 25 strojů na projížďku městem. Po příjezdu a zaparkování strojů proti Yamaze se čekalo na průjezd městem ostatních účastníků spanilé jízdy po Dobříši. V ulici, kde jsme stáli projede za normální situace asi jedno auto za hodinu, ale tentokrát to bylo jedno za minutu. Čímpak to asi bylo ??????????? Po projížďce městem a nutném odpočinku na cigáro, povinném čůrání atd. jsme své stroje otočili z náměstí a jeli si svou vyjížďku osvědčeným směrem a sestavou.Jelo se směr Nečín-Drevníky- Nový Knín. V Novém Kníně byla zastávka , jelikož zde byla pouť.Tady jsme trošku narušili spanilou jízdu ostatních motorkářů, ale to nebylo úmyslné. Chudáci nevěděli kam mají jet, ale hlavně kde vůbec jsou.Při odpočinku v Kníně sice někteří jedinci neustále žadonili o povolení účasti na různých atrakcích, ale po shlédnutí jejich postav a chatrné konstrukci atrakcí si to nechali rozmluvit. Jako zázrakem nám Killi ještě stál na nohou a neomdlíval hlady, což se nedalo říci o Motýlovi a Smolíkovi.Ty se tak těšili na prase do Uouběnic, že už dva dny před tím nejedli ( a to nevěděli co je ještě čeká ). Po načerpání sil jsme se vydali směr Malá Hraštice- Nová Ves- Voznice a Dobříš Prachanda.Po zdárném zaparkování strojů na zahradě jsme vyčkávali, až se uvolní místa. Z hrůzou jsem čekal, kdo první z hladovějících vtrhne dovnitř a začne hosty vyhazovat nebo jim jíst jejich jídlo. Na štěstí tento svůj zvířecí pud všichni potlačili a vyčkali na oběd svůj. Oběd proběhl bez ostudy a celkem v poklidu. Dana trošku nechápala, když se jí číšník ptal poté co ji přinesl jídlo, kde má toho koně aby mu dal kousek ovsa. Pak ale pochopila. Po jídle jsme se vydali směr Ouběnice a hned po výjezdu od Prachandy bylo jasné, že to nebude tak jednoduché.Petrášek se totiž hned začal kochat, nebo spíš kontroloval jestli na něj coby svobodného kluka koukají nějaké slečny a nevšiml si, že Martin Pinc se svým strojem stojí. To posléze zjistil, ale bylo už pozdě a ukázkově sebou říznul uprostřed křižovatky.Ihned zvedl stroj a dělal, jako že nic, že se to podle nové vyhlášky má takhle dávat přednost.Bez další újmy jsme dorazili až do Ouběnic. Zde začala ta pravá zábava. Prasátko se peklo, pivko teklo, takže se zdálo vše v pohodě. Zdání však klame. Když asi po třech hodinách pečení prásátka se dle sdělení pečícího“ mistra“ doba dokončení pečínky stále oddalovala, tak jsme začali tušit, že nebude něco v pořádku. Bylo štěstí, že zde byl Pavel Bech, který když viděl trpícího Killiho, tak začal péct na ohni játra.Nakonec je tedy jedla většina a nutno dodat, že byly výborný. Prasátko se nakonec povedlo dopéct, a to poté co pan mistr od něj utekl k domovu.

Na místo dorazili ještě opozdilci Dandíci a Radek hned po příjezdu obcházel areál a já začal něco tušit. Nejdřív jsem myslel, že hledá nějaké slečny ale to on ne. Samozřejmě, že dělal kontrolu jestli nejsou na blízku stanové kolíky a šnůry. Vůbec nechápu proč?????????? Než se ještě rozjela pořádná kalba , tak Killi uvedl na scénu objednanou kaskadérku. K našemu úžasu to byla samotná Páca, nikdo nechápal kde se v ní ten talent vzal? Poté co ji Killi řádně vysvětlil rozjezd svého stroje a nasměroval do míst, kde napáchá nejméně škody se Páca vydala na svoje vystoupení.Poté co minula naše zaparkované stroje ( všichni si oddychli) se vydala směr stan, který také minula.Pak se vydala směr klubovna a to všem opravdu zatrnulo, slabší jedinci se chystali i k útěku, nakonec však své číslo zakončila ukázkovým výstupem z motorky a to stylem lehnou na levobok a strojem se přikrýt.Všichni si oddechli a její vystoupení odměnili bouřlivým pokřikem.Nejvíce si oddychl Killi, že mu stroj zůstal funkční . Pak začala Páca s ostatními polovičkami zapíjet její úspěšné vystoupení. Po malinkém rozjezdu se tempa ujala Dana Kopáčková a začala s Motýlem a dalšími znalci likvidovat zásoby slivovice , z toho však začaly Kopymu vstávat vlasy hrůzou, tak ji z jejich spárů zdárně vyrval. Hrabě rovněž nezklamal a poté co začal s nasáváním Kalvádosu, tak se uklidil do svého vozidla, kde se samozřejmě zamkl a nikomu neotevřel. Chudák Dana tam měla zamčené prášky, takže musela potom jet domů a nemohla tam být se mnou a Karol až do rána.Přísahám, že jsem se s Hrabětem nijak nedomlouval dopředu!!!!!!!!! Jelikož odjela i Páca, tak jsme s Killim byli jako syrotci.Noc jsme zdárně přežili i když byla dosti krušná.Martin Pinc předvedl své hudební vystoupení při kterém rozštípal kytaru a potom mu to bylo málo, tak vždy po řádném rozeběhu proskakoval zavřenými vchodovými dveřmi. Což se mu povedlo.Domorodec Sam byl tak ústnatý a vyzývavý, že jsem mu musel trošičku ručně dopomoci s jeho odchodem domů. Jinak už bylo vše v pohodě, až na to ráno. Přijel Ivan a přál bych Vám vidět jeho slastný úsměv, když viděl Killiho uloženého na stolech zamotaného v dekách. S radostí poté Jitce oznámil, ať se jde podívat na svého hodného zeťáčka , v jakém je stavu. Po probuzení Killiho, úklidu a zadokumentování spouště Hrabětem jsme se postupně odebírali k domovům.Co mám zprávy, tak všichni dojeli v pořádku beze ztráty bodíků.Jelikož se opět zadařilo, tak doufám, že se bude brzo v našich kulturně vzdělávacích akcích pokračovat!!!!!!!

Prvomájové oslavy 

Na 1. máje jsme vyrazili řádně oslavit tento svátek práce.Jelikož jsme byli při oslavách čarodějnic hodní kluci a nepožívali žádný alkohol ( tedy skoro žádný), mohli jsme druhý den vyrazit. Jako zázrakem byl Killi na pumpě mezi prvními což bylo první, co mi mile překvapilo, ale horší už bylo zjištění, že nikdo nemá na motorce Sovětskou a Českou vlajku. Nesli jsem to těžce, ale i přes to jsme vyrazili směr Šumava. Nový člen Motýl ( konečně mezi námi chlap s pravou motorkářskou postavou)nás naladil krásnou přírodou a návštěvu jeho švagra na srubu u Železné Rudy. Po pár desítkách kilometrů jsem zjistil, že asi nebyl dobrej nápad jet bez Jegrových drtičů mrazu. Na benzince u Písecké křižovatky jsem zjistil, že nejsem sám, kdo podcenil oblečení. Smolík jel totiž celou dobu bez rukavic a v letních polobotkách ( ta slivovice ho jednou zabije, myslí si totiž že když jí do sebe naleje litr, tak mu bude vedro tejden). Hrabě se slitoval a zapůjčil mu rukavice. Poté jsme pokračovali směr jih. Po zastávce na česnečku ( město si už nepamatuju, protože česnečka byla studená), tudíž toto místo mažeme z mapy, jsme pokračovali v krasojízdě. Další zastávkou byla obec ČACHROV , zde jsme na doporučení Motýla navštívili jednu restauraci která musí být zlatým písmem vyznačena ne všech světových mapách . V tomto zařízení nás totiž chtěli vysloveně zabít jídlem. Tady jsem pouze já a Houmr ukecal dětskou porci a to 7 knedlíků, jinak všichni dostali nálož, že by ta porce naplnila dvě kolečka ( jedno knedlíků a druhé masem a omáčkou) Všichni si mysleli, že je to jejich poslední hodinka jen Killi byl v nebi . Po velké dřině jsme nalezli na své stroje a pokračovali dál, ale to jen kousek, kde jsme narazili na stánek našeho Vietnamského spoluobčana a já viděl vysněného vodníka. Ihned jsem ho musel mít a milý spoluobčan dal i slevu po malém upozornění, že když ji nedá, tak mu ten stánek projedem na strojích.Poté následovala prohlídka srubu Motýlového švagra kafíčko a samozřejmě pro Killiho moučníček. Na zpáteční cestě se opět ukázal jako nejlepší navigátor Hrabě. Stále jsme viděli ukazatele Klatovy a jednou kilometry ubývaly a jednou příbývaly. Myslím, že jsem i v některých osadách viděl německé nápisy, ještě že už nejsou pohraničníci jinak jsme to asi nepřežili. Bylo divné, že jsme cestou ani moc nepotkávali sociální pracovnice, které minule tak toužebně mávali na Kopyho. Mám dojem, že zde byl ladit antény nějaký den před naším příjezdem.Domů jsme dorazili v pořádku a já osobně měl radost, že už je zima i ostatním , jelikož já už byla tak zmrzlý, že jsme nemohl zatáčet a přemýšlel jsem, že si mě ostatní dají mezi sebe a budou mi jen naklánět.Výlet to byl perfektní akorát těch 400 kiláků najednou po zimní přestávce bylo ještě několik dní znát na prodloužených zádech.

Zahájení sezóny

Sedmého dubna jsem oficiálně zahájili sezónu výletem do Poděbrad. Hned při srazu na pumpě v Dobříši, jsem věděli, že to nebude jednoduchý.

Kaďákovic rodina opět nezklamala. Mladej se Štěpou sice dorazili včas ale jejich tatínek se opozdil, jelikož opět zapomněl, že mu jeho motorka baští 100 l na 100 km ( snad už mu jednou dojde, že mu ji mladej a možná i Štěpa neustále dojej) Po jeho zdárném dotankování jsme vyrazili směr Počernice a zde po příjezdu k pumpě a čekání na odjezd všech účatníků směr Poděbrady, jsme postupně rozmrzali. Hlavně tedy mladej Petrášek, který jel celou dobu v kalhotách tzv, Havlovkách.Jízda do Poděbrad byla perfektní a účast obrovská jelo asi 1 000 motorek.Z poděbrad jsme se po malé chvíli vydali někam na papání, každý zasvěcený ví proč?……………..ano správně jel s námi Killi . Radek nás přivedl do Nymburka, kde Hrabě našel perfektní restauraci s venkovním posezením, výhledem na Labe, na dvorky s domácím zvířectvem atd. Škoda jen, že po objednání jídla personál odešel nakupovat zásoby a vedoucí podat inzerát, že přijme kuchaře. Čekání na žvanec bylo utrpení ( to nemluvím o tom co musel prožívat chudák Killi) , ale nakonec jsme se dočkali a možná že bylo to čekání dobré, protože při plném vědomí bychom to jídlo nepozřeli. Po zdárném zaplacení, kdy vyvolení zaplatili i to co snědli hosté uvnitř restaurace jsme vyrazili k domovu.Domů všichni dorazili v pohodě a bez úrazů alespoň co já vím. Dokonce i někteří jedinci nešli ještě několik dní vykonat velkou potřebu , jelikož se té kvalitní stravy nechtěli vzdát.

2006

Zřejmě poslední jízda

V neděli jsem v 10.00 hod. vyrazili od pumpy v Dobříši směr jih.Bylo perfektní počasí, až na ten vítr, který slabší jedince při míjení kamionů málem smetl.Účást sice nebyla 100%, jelo se bez dcerenek a bez Dandíků.Dandíci se údajně nakazili od Hraběte vysoce infekční, zákeřnou chorobou a to prací a dcerenky zase podlehly teplůtkám.Tedy Karol a Kiki ležely s teplotou a malá Hraběnka ?????(možná s Dortíkem). Po našem příjezdu do Hoštic Hrabě ihned vzal Ivetu na Hřbitov, později se ukázalo, že za účelem seznámit ji s Troškou.Všichni, hlavně Radek si oddechl. Poté jsme se vydali do Volyně na obídek, jelikož Killi nám upadal do bezvědomí, což všichni chápali, už byl dvě hodiny bez jídla. Po dobrém obídku a prohlídce okolí restaurace ( měli tam krásného vodníka co tak dlouho sháním, ale nikdo mi jej nechtěl švihnout, a já po uvědomění si, že pro něj nemám helmu a zbytečně bych přišel o bodíky, jsem od toho také ustoupil), následovala naše cesta směrem Strážný-Vimperk-Lipno. Cestou bylo k vidění spousta krásné přírody a ošklivých sociálních pracovnic,takže jsem ani tyto stopařky nebrali, sice holky statečně mávaly a něco hulákaly, ale to jen na Kopyho. Zřejmě chtěli něco ohledně antény. Předposlední zastávka v Horní Plané byla pouze na kafíčko a cígo, ale Petrášek po nahlídnutí do jídeláku se rozhodl, že sní všechny kynuté knedlíky, což se mu podařilo.Zpáteční cesta k domovu vedla přes Český Krumlov-Budějice . Domů jsem dorazili všichni v poho, sice holky se za jízdy nějak vrtěly a to Páca tak, až potratila rukavici, ale všímavý Hrabě s Radkem ji našli.Aspoň víme, co celou cestu sledovali ( pro nezasvěcené – Páca na rukavicích seděla ) Výlet se náramně vydařil, akorát Houmr nám následně onemocněl teplotkou, ale zase mi s Killim máme jistotu, že se nenakazil od našich dcéreček když byl s náma.

Jawáč

V sobotu po obědě jsme vyrazili na Jawáč , jako zázrakem Killi dorazil ještě před domluveným časem odjezdu. Po náběru věrného příznivce Houmra na Dobříši jsme vyrazili směr Obory, tady se připojili Dandíci a Vašek a už se frčelo směr Votice.Počasí nám sice přálo, ale navigační schopnosti Ivana(kterého jsme nabrali poblíž Votic s dalšími), zrovna ne. Trošičku jsme bloudili, chvílemi jsme měli pocit, že nás vede Hrabě,ale nakonec jsme v pohodě dorazili na místo. Hned po postavení stanů jsme se vrhli do víru dění, tedy spíš ke stánkům. Radek se ihned vrhl na stánek s masem, což jsme čekali spíš od Killiho.Škoda jen, že nás jelo málo, bylo se pořád na co dívat a pivo a papáníčko výborný. Navečer dorazila Páca s Danou. Sice když večer odjížděli s Karol a Kiki, tak nás s Killim museli ostatní hodně dlouho utěšovat abychom nebyli tak smutní, že nás polovičky opustili a nechali nás tam napospas. Nakonec se jim to podařilo, ale nadřeli se chudáci. Večer a noc probíhala perfektně, došlo i na povýšení na STARÉHO FOTRA věrného Humra.Po ranním probuzení, polívčičce, kafíčku a čajíčku jsme vyrazili k domovu. Na zpáteční cestě nám přálo počasí a i štěstíčko ( cestou ani jedna četnická hlídka) naštěstí.

Nedělní žranice v Dětenicích

V dopoledních hodinách vyráží motorkářský potěr v doprovodu hraběte a Pepi jamahy do středověký hospody na gáblik.Cesta proběhla v pohodě tam i zpět . (nebyl s námi Přemysl Oráč).Dobrý jídlo a hospocký klima vytvořilo dobrou náladu, takže se všem líbilo. Tak zase příště…

Motomejdan Hvožďany

Tahle akce zase dopadla ! “Malá účast a deštivé počasí nás (skalní motorkáře) neodradilo se pořádně rozjet. Chlastalo se jak o závod.I hrabě lehce přebral a při hledání noclehu přeoral louku a pár stanů. Nakonec si našel svoje hnízdečko a přežil tu deštivou noc v MEDÍKOVĚ mokrým stanu.Po raním chaosu,čůrání a kakání odjíždíme. Cestou zpět malá hraběnka Jana nezvládla zatáčku a ukázkově sebou šlehla.Motorka to přežila,Jana a Kačena taky.
PS. Kdo bude další?

Velmi zdařilé motopárty ve Svatým Poli.

V sobotu 22.července v odpoledních hodinách přijíždíme k hospodě,kde se koná 1.ročník svatopolské moto párty .Hned na začátku nás překvapila dobrá příprava a organizace. Grilované prasátko,klobásky a hlavně hodně chlastu. Po spanilé jízdě ,jsme se začali oddávat radovánkám,chlastání a dobré muzice. Noční radovánky lehce narušila malá událost,kde opět perlil Jirka(dnes už přezdívaný Přemysl Oráč) Po kolizi se stanovým kolíkem dřel hubou asfalt ta pečlivě, až si odřel obličej,rozsekl obočí , rozbil hodinky,koleno a rameno.S raním svítáním se ukládáme ke spánku,abychom se mohli dopoledne dostat domu. Opět se zadařilo
PS.: teď už víme, proč organizátoři nazvali akci „1.SVATOPOLSKÉ MOTOORÁNÍ“

Nedělní výlet po Benešovsku 16.7.

V duchu pohody a nedělního poobědního přežrání byla naplánovaná projížďka. Pro Jirku začala dost netradičně. Když jsme s klukama přijížděli k Jirkovi ,tak čumíme co se děje.Na silnici před barákem nacvičuje rozborku a sborku motorky. S poznámkou ,,Už se v tom zase hrabete pane doktore“ se počkali až se vyblbne. Zhruba po patnácti minutách konečně vyrážíme k pumpě , kde na nás čekali kluci z Vrančic.Společně vyrážíme směrem na Konopiště.Jako vždy po pár kilometrech Hrabě ztrácí orientaci a mění směr neznámo kam. Nějakou dobu jezdíme sem a tam i po polních a lesních cestách až narážíme na malou vesnickou hospůdku. Tady vorážíme a plánujeme kam dál.A zase bloudíme.Cestou zpátky se vracíme přes Nový Knín.Tady Jirka opět zabodoval.Značně posilněný nealkoholickým pivem vletěl na křižovatku , kde sebou ukázkově říznul.Nažranej prachu a s lehce natlučeným kolenem dojíždíme .Závěrem co dodat,zadařilo se…